Dana - Cesta na druhou stranu
Můj příběh začíná před dvaceti lety – tenkrát jsem poprvé ovdověla. Můj manžel zemřel nečekaně, důsledkem chybné diagnózy na zápal plic. Byli jsme spolu 7 let, bylo to pěkné manželství. Děti jsme neměli a tak jsem najednou zůstala sama v prázdném bytě. A nedokázala jsem se se svou samotou vyrovnat. A alkohol byl první po ruce. S ním se samota nezdála tak těžká, nevnímala jsem ji. Nejprve to byla jedna, dvě skleničky vína, později celá láhev, ke konci i dvě denně. Pila jsem většinou doma, tajně, aby to nikdo nevěděl. Samozřejmě, že to ale věděli všichni. Začaly problémy v práci a protože jsem nesnesla kritiku své nadřízené, okamžitě jsem rozvázala pracovní poměr. Našla jsem si přítele, ale ani on nedokázal už mé pití zastavit. Schovávala jsem si flašky vína, aby o nich nevěděl ( stejně je vždycky našel ) až mu došla trpělivost a dal mi ultimátum – buď alkohol nebo já. V té době se přidaly i zdravotní komplikace – ochrnutí periferních nervů na rukou a na nohou jako důsledek nadměrného užívání alkoholu.
Následovala hospitalizace na psychiatrickém oddělení a moje rozhodnutí podstoupit odvykací léčbu.
V té době jsem nevěděla o alkoholismu vůbec nic, dokonce jsem se sama ani za alkoholičku nepovažovala, vždyť jiní přece také pijí a nic se neděje. Zlomem byl téměř čtyřměsíční pobyt v protialkoholické léčebně v Želivu. Zde je začátek mé nové cesty.
Přítel mě v léčbě podporoval a tři měsíce po ukončení léčby jsme se vzali. Prožila jsem s ním krásných 17 let manželství.
Našla jsem si práci účetní v soukromé firmě v sousedním městě. Asi dva roky nato se v mé bývalé práci uvolnilo místo ( kolegyně odcházela do důchodu ) a protože si myslím, že se věci mají napravovat tam, kde se pokazily, zašla jsem se své bývalé vedoucí zeptat, zda by mě vzala zpátky. Vzala si dva dny na rozmyšlenou ( pro mne to byly hodně těžké dny ) a pak se rozhodla, že to se mnou zkusí. Nastoupila jsem jako řadová účetní, časem jsem se vypracovala na vedoucí finanční účtárny a dnes dělám hlavní účetní podniku.
Přesto mi v mém životě něco chybělo. V léčebně mluvili o tom, jak je důležité doléčování, ale v našem městě v té době žádné doléčování neexistovalo. Mezi nejdůležitější věci, které jsem se v léčebně naučila patří: Když se ti něco nelíbí, tak to změň!
A mně se nelíbilo, že se u nás alkoholikům nikdo nevěnuje, že se nemohou scházet a posilovat ve své abstinenci. A rozhodla jsem se, že s tím něco udělám. Měla jsem sice praktické zkušenosti, ale chyběly mi teoretické znalosti, tak jsem se rozhodla studovat bakalářský obor na Univerzitě v Hradci Králové – Sociální patologie a prevence.
Promovala jsem v roce
Dalším důležitým krokem na mé cestě bylo absolvování pětiletého psychoterapeutického výcviku ve Skálově institutu v Praze. Abychom dokázali pomáhat druhým, musíme nejprve poznat sami sebe. A proto první 3 roky výcviku byly sebezkušenostní. Zde jsem na vlastní kůži poznala, že psychoterapie bolí a poznat sám sebe není úplně lehké.
Byly jsme posledním ročníkem, který dovedl k závěrečným zkouškám zakladatel institutu docent Jaroslav Skála ( zakladatel první záchytné stanice na světě a první protialkoholické léčebny u nás – u Apolináře v Praze. ) Pro mne, jako alkoholičku bylo velkým vyznamenáním, když jsem mohla být v přítomnosti této velké osobnosti a autority a říkat mu Jaroslave . Mnoho jsem se od něho naučila. A vůbec, rozhodnutí jít do výcviku považuji na nejlepší rozhodnutí svého života.
Po ukončení výcviku jsem pokračovala ve studiu na Univerzitě v Hradci Králové na magisterském oboru Sociální pedagogika.
Téměř po dvaceti letech mě potkala stejná krizová životní situace. Zemřel můj druhý manžel. Ale 18 let abstinence a intenzivní práce sama na sobě znamenaly, že jsem tuto situaci již dokázala zvládnout.
Dokázala jsem se téměř dva měsíce s láskou starat o manžela, který již nechodil, a v okamžiku jeho posledního výdechu jsem byla s ním a držela ho za ruku.
Dnes již dokážu projevit své emoce- plakat, když cítím smutek, smát se, když mám radost. Tři týdny po manželově smrti jsem úspěšně udělala státnice, obhájila diplomovou práci na téma „ Význam skupiny pro návrat léčených alkoholiků do života společnosti „ a v červnu na slavnostní promoci obdržela titul mgr.
Ale tím moje cesta za poznáním nekončí. Lotos nastupuji do dalšího, tentokrát dvouletého výcviku se zaměřením na Gestalt terapii, abych byla pro své klienty ještě více prospěšná.
