Luboš - LEKCE ŽIVOTA
V životě člověk dostává lekce v různých podobách – já se chci zmínit o lekcích, které si člověk způsobí tím, že se nepoučí z předchozí chyby a udělá stejnou chybu několikrát.
Tou chybou je podlehnutí alkoholu a svým slabostem. Já jsem přišel poprvé do styku s alkoholem v učení – nebylo to příjemné a bylo mi po něm hrozně zle. Po nějakém čase ( to už bylo na vojně ) jsem si troufl znovu se napít a tenkrát mě to začalo bavit. Bral jsem alkohol jako dobrého společníka ( zpočátku to tak opravdu bylo ) až do doby, kdy jsem potřeboval stále více peněz, abych si mohl alkohol kupovat pravidelně. Rodiče mi na pití už peníze dávat nechtěli, a tak jsem si je opatřoval nezákonným způsobem, což mě přivedlo až k soudu, kde jsem dostal podmínku.
Po dobu podmínky jsem sekal latinu, ale potom jsem se zase pomalu rozpíjel a dostal se do stejných kolejí.Pil jsem stále více, a když už to nešlo dál, rozhodl jsem se jít na léčení. Na léčbu jsem nastoupil do Želiva.
Léčba mě velice prospěla a byl jsem pevně rozhodnutý, že budu abstinovat co nejdéle – pokud možno napořád. Nějaký čas se mi to skutečně dařilo – navštěvoval jsem AT poradnu a KLUS. Už jsem měl náběh na pátý rok abstinence – když přišel listopad
To byla druhá lekce – uvědomil jsem si, že když chci něčeho docílit, musím zůstat při zemi a nenechat strhnout emocemi a událostmi kolem sebe.
Po opuštění léčebny jsem opravdu chtěl abstinovat, i když jsem věděl, že to nebude tak jednoduché jako po první léčbě. Začal jsem dojíždět do Hradce Králové do Klusu a znovu abstinoval. Podařilo se mi navázat známost a byl jsem rád, že mi v abstinenci může pomoci i partnerka.Vzali jsme se a začali plánovat společnou budoucnost. Soustředil jsem se na opravy domu a zařizování domácnosti a neměl čas dojíždět na Klus, což byla chyba.
Asi po čtyřech letech od svatby jsem se po přemlouvání spolupracovníků opět napil. Zpočátku jsem se snažil své pití řídit tak, aby to manželka nepoznala, ale brzy jsem se rozjel, že už to nešlo zastavit. A tak jsem dostal ultimátum – buď rozvod nebo další léčba.
Rozhodl jsem se pro to druhé a nastoupil na třetí léčbu, tentokrát do Bílé Vody. To byla třetí lekce – nespoléhat příliš na druhé, když nechci se svým problémem nic dělat.Navíc se mi potvrdilo pravidlo,
Jak je důležité doléčování, jak nám to říkali v Želivu i v Červeném dvoře. Letos v dubnu to budou čtyři roky, co jsem odešel z léčebny a vím zcela jistě, že si nemůžu dovolit, aby mě cokoli ovlivňovalo.
Chci si splnit jedno předsevzetí, které jsem si dal – že tato léčba bude mou poslední. Věřím, že po těchto lekcích, které jsem od života dostal, je tento cíl hodně blízko.
